publikováno 25. 4. 2016

Rentgenové záření

Tesla

Výzkum rentgenového záření začal ve druhé polovině 19. století. Fyzik Johann Wilhelm Hittorf pozoroval vakuovou trubici produkující záření na záporné elektrodě. ROku 1876 pojmenoval Eugen Goldstein tento jev jako katodové záření. Anglický fyzik William Crookec poté studoval výboje v řídkých plynech a zkonstruoval Crookesovu trubici, v níž při přiložneí vysokého stejnosměrného napětí dojde k výboji doprovázenému zářením. Když umsítil neexponované fotografikcé desky nedaleko trubice, objevily se na nich šmouhy, přestože tento efekt nechtěl zkoumat. ROku 1892 Heinrich Hertz demonstroval, že katodové záření může procházet velmi slabou kovovou překážkou (v experimentu použil hliníkovou destičku). Se zkoumáním pokračoval jeho žák Philip Lenard. Nikdo z nich však nezjistil, že se jedná o rentgenové záření.

Teslův objev

rentgen

V dubnu 1887 začal rentgenové záření pomocí vysokého napětí zkoumat Nikola Tesla. Vymyslel a vyrobil trubici s jedinou elektrodou (jeho předchůdci vždy používali dvě elektrody). Běhm výzkumů také pořídil první rentgenový snímek, a to nohy svého přítele, spisovatele Marka Twaina. Tesla celý jev označil jako zářivou energii, což byl v jeho pojetí fenomén zahrnující veškeré záření od světla přes teplo až po elektřinu.

Wilhelm Conrad Röntgen

Své výsledky však nezveřejnil. To učinil až 28. prosince 1895 německý věděc Wilhelm Conrad Röntgen, když po necelých dvou měsících eperimentů s rentgenovým zářením ve vakuové trubici vydal předběžnou zprávu O novém druhu paprsků, kterou poslal do žurnálu Würzburgské lékařské společnosti. O objeveném záření psal jako o paprscích X, neboť se jednalo o dosud neznámé záření. Jelikož jde o první vědecké zveřejnění a kategorizování rentgenového záření, je objev připisován právě jemu. V roce 1901 obdržel za svůj objev Röntgen vůbec první Nobelovu cenu za fyziku.

Součást elektromagnetického záření

rentgen

Pozdější objevy však ukázaly, že Tesla měl pravdu. Rentgenové záření není žádným osamoceným jevem, ale součástí spojitého spoktra elektromagnetické záření. Rentgenové záření zabírá škálu vlnových délek od 10 nanometrů po 1 pikometr. Dalšími druhy elektromagnetického záření jsou světlo (vlnová délka 390 až 790 nanometrů), tepelné záření (760 nanometrů až 1 milimetr) i radiové vlny (1 milimetr až tisíce kilometrů). Elektromagnetické záření je také projevem a nosičem elektřiny. Přesně, jak tvrdil Nikola Tesla.

Teslova aplikace

V Evropě se po Röntgenově vynálezu vyráběly slabé paprsky X pomocí Ruhmkorffových indukčních cívek, ale Tesla navrhl aby se místo toho používala vysokofrekvenční průrazná cívka připevněná ke speciální žárovce s jednou elektrodou (katodou) a anodou v co největší vzdálenosti od té první.S tímto aparátem bylo dosaženo tlaku až 4.000.000 voltů. Tenkrát v roce 1896 Tesla prohlásil, že energie vykazuje jak vlnovou, tak i částicovou charakteristiku a opět tím značně předběhl dobu.[1]

Zároveň zde můžeme vidět náznaky myšlenek štěpení na subatomární částice. „Vystřelované kousky hmoty se chovají jako nepružné objekty, podobné velmi malým olověným kulkám... Tyto kousky se tříští na úlomky tak nepatrné, že zcela ztrácejí některé ze svých fyzikálních charakteristik, které měly před nárazem... Není možné, že v případě Roentgenova jevu jsme svědky přeměny normální hmoty v éter? Nebo máme co do činění s rozpadem hmoty na nějakou prvotní formu jako je třeba akáša ze staroindických véd?”"[1]

ZDROJE INFORMACÍ:
[1] Nikola Tesla - horečka z Marsu a Paprsky X. Jiné stránky. [online]. 18.6.2011 [cit. 2016-04-25]. Dostupné z: http://www.jinestranky.cz/clanky/ctenari-sobe/wivo/nikola-tesla---horecka-z-marsu-a-paprsky-x.html

Související články