publikováno 20. 4. 2016

Válka proudů

Na konci 19. století už nebyla elektřina něčím exotickým – existovala dynama, motory, obloukové lampy. Vše ale fungovalo na stejnosměrný elektrický proud, což spolu neslo spoustu nevýhod. Vlivem odporu vodičů docházelo k velkým ztrátám a zdroj proudu tak musel být blízko spotřebiče. Spotřebiče, konkrétně točivé stroje, pak nebyly příliš výkonné a elektřina mezi jejich pevnou částí a točící se kotvou se musela přenášet pomocí tzv. komutátoru, na kterém docházelo k jiskření, opalování a poruchám. Kvůli jiskření pak samozřejmě nešlo motor používat v místech, kde hrozilo nebezpečí požáru.

Králem stejnosměrného elektrického výzkumu byl Thomas Alva Edison. Srbský telegrafní technik Nikola Tesla ale objevil princip střídavého elektrického proudu a roku 1883 jej doplnil asynchronním elektromotorem, který se bez nepratického komutátoru zcela obešel. Střídavý proud bylo navíc možné vést nam nohem delší vzdálenosti s mnohem nižšími odporovými ztrátami. Patenty od Tesly koupil podnikatel George Westinghouse a společně je začali uvádět do života - budovat elektrárny, rozvodné sítě, elektrifikvoat města. Jenže to samé už dříve dělal Edison se stejnosměrným proudem. A Edison, vynálezce-podnikatel nechtěl přijít o příjmy z patentů na zařízení využívající stejnosměrný proud.

Začala válka proudů.

Střídavý proud zabíjí snadněji

slon

Tesla přesvědčoval o (nesporných) výhodách svého systému odborníky, Edison se do sporu pustil přes manipualci veřejnosti.

Jakýsi Harold P. Brown v té době rozjížděl podnikání se zabíjením elektrickým proudem – zprvu pro jatka, posléze i pro věznice. Edison Brownovi poskytl tajně podporu svých laboratoří a poskytl mu potřebné údaje. Brown se mu za to odvděčil tím, že pro svůj vynález začal používat Teslův střídavý proud. Veřejně prohlásil, že po analýze mnoha smrtících úrazů bylo zjištěno, že Teslova elektřina zabíjí snadněji a spolehlivěji.

Westinghouse v dopise redakci New York Times upozňoval na smrtelné případy po zásahu stejnosměrného proudu, Brown ho ale vyzval na souboj, ve kterém se měl Westighouse podrobit zásahu střídavého proudu, zatímco Brown sebou nechá projít stejnosměrný proud. Mezitím prosadil zabíjení elektřinou přezdívaný westighouseace jako způsob likvidace toulavých psů. Spor se dostal k soudu, u kterého Edison tvrdil, že s Brownem nemá nic společného. Mezitím ho oficiálně zaměstnal.

Vše vyvrcholilo první popravou v elektrickém křesle, která se povedla až napodruhé. To byla pro Teslův systém velká rána.

Kolumbijská výstava

Tesla prohlásil své odpůrce za parazity, kteří se snaží zničit jeho práci, a pokračoval ve svých snahách. V roce 1893 se v Chicagu konala výstava u příležitosti výročí objevení Ameriky a byla vypsána soutěž o vybudování osvětlení.

Edison se se svou firmou přihlásil jako první, jeho cena však byla dvojnásobná oproti ceně, kterou nabídl Westighouse s Teslou za zády. Ten zakázku získal a vybudoval tehdy úchvatné a nevídané osvětlení tvořené dvěma stovkami lamp.

Niagarská elektrárna

Niagarská elektrárna

Další porážku pro Edisona znamenala až neúspěšná snaha o zakázku stavby elektrárny na Niagarských vodopádech. Zakázku opět získal Tesla za pomoci sponzorů, především firmy Westighouse Electric Corporation. Za několik let pak byla z vybudované elektrárny dovedena elektřina až do New Yorku, což by bylo s Edisonovým systémem nemožné.

Edison se nehodlal spokojit se stále rostoucí oblibou střídavého proudu, a tak se angažoval v utracení slona, který zabil tři své ošetřovatele, protože ho týrali. Slon byl usmrcen elektrickým proudem, poprava byla natočena a vznikl film s názvem Electrocuting an Elephant. To však vzbudilo pohoršení, celá kampaň byla prohlášena za nemravnou a nezákonou, Edison dostal pokutu a musel s kampaní přestat.

ZDROJE INFORMACÍ:

Související články