publikováno 23. 4. 2016

Problém zvyšování lidské energie I
Směřování člověka kupředu

Tesla

Článek Nikoly Tesly publikovaný v červnu 1900 v Century Illustrated Magazine.

Z nekonečné rozmanitosti fenoménů, jimiž příroda obdařuje naše smysly, neexistuje žádný, který naplňuje naše mysli větším úžasem než nepochopitelně komplexní pohyb, jenž celkově nazýváme lidským životem. Jeho záhadný původ je navždy zahalen závojem minulosti, jeho povaha je díky nekonečné složitosti nepochopitelná a jeho cíl je skryt v nezměřitelných hloubkách budoucnosti. Odkud pochází? Co to je? Kam směřuje? To jsou velké otázky, na které učenci ve všech dobách hledali odpověď.

Tři způsoby zvyšování lidské energie

Moderní věda říká: Slunce je minulost, Země je přítomnost, Měsíc je budoucnost. Pocházíme z rozžhavené hmoty a ve zmrzlou hmotu se proměníme. Zákon přírody je nemilosrdný - rychle a neodolatelně směřujeme ke své záhubě. Lord Kelvin, ve svých hlubokých úvahách, nám vyměřuje krátké rozpětí života, zhruba šest milionů let. Po této době Slunce začne vyhasínat a jeho životodárné teplo bude ubývat a z naší Země bude hrouda ledu, ženoucí se věčnou nocí. Ale nebuďme z toho zoufalí. Zůstane na ní jiskřička života a bude naděje na roznícení nového života na nějaké vzdálené hvězdě. Zdá se, že tato úžasná možnost skutečně existuje, jak můžeme usuzovat z překrásných experimentů profesora Dewara s kapalným vzduchem, které ukazují, že zárodky organického života nejsou ničeny chladem, bez ohledu na to, jak je intenzivní; tudíž mohou být přenášeny mezihvězdným prostorem. Mezitím radostné světlo vědy a umění, nabývající na intenzitě, nám bude svítit na cestu a odhalí nám zázraky a tato potěšení nám dají zapomenout na chmurnou budoucnost.

Život jako pohyb a rytmus

Ačkoli možná nikdy nebudeme schopni pochopit lidský život, víme určitě, že je to pohyb, ať je jeho povaha jakákoli. Existence pohybu v sobě nevyhnutelně zahrnuje těleso, které se pohybuje, a hybnou sílu. Proto všude tam, kde je život, je i hmota uváděná do pohybu silou. Každá hmota má setrvačnost, každá síla má tendenci trvat. Vzhledem k této obecné vlastnosti a podmínce, každé těleso, ať je v klidu nebo v pohybu, má sklon zůstat ve stejném stavu, a síla, kdekoli se projeví, a ať je její příčinou cokoli, vytváří ekvivalentní opačnou sílu. Z toho absolutně nutně vyplývá, že každý pohyb v přírodě musí být rytmický. Na tuto jednoduchou pravdu již dávno poukázal Herbert Spencer, jenž k ní dospěl poněkud odlišným procesem uvažování. Je obsažen ve všem, co si dokážeme představit - v pohybu planet, v přílivu a odlivu, v ozvěně, v pohybu kyvadla, v oscilacích elektrického proudu a v nekonečně proměnlivém fenoménu organického života. Nesvědčí o tom i celý lidský život? Narození, růst, stárnutí a smrt jednotlivce, rodiny, rasy nebo národa: co jiného je to než rytmus? Všechny manifestace života, dokonce i v těch nejspletitějších formách, jakkoli komplikované a nevyzpytatelné, jsou jenom pohybem, který podléhá stejným obecným zákonům, jimiž se řídí fyzikální vesmír.

Jednota celého vesmíru

Když mluvíme o člověku a uvažujeme o lidstvu jako celku, dříve než začneme na ně uplatňovat vědecké metody při studiu jeho pohybu, musíme toto přijmout jako vědecký fakt. Ale může dnes někdo pochybovat o tom, že miliony jednotlivců a všechny nespočetné typy a povahy tvoří entitu, jednotku? Ačkoli myslíme a jednáme svobodně, jsme drženi pohromadě jako hvězdy na obloze s neoddělitelnými vazbami. Tyto vazby nemůžeme vidět, ale můžeme je cítit. Když se říznu do prstu, cítím bolest: Tento prst je mou součástí. Když vidím zraněného přítele, cítím také bolest: můj přítel a já jsme jedno. A nyní vidím, že je sražen k zemi nepřítel, kus hmoty, který mě v celém vesmíru nejméně zajímá: a přesto mě to zarmoutí. Není to důkazem toho, že každý z nás je pouze částí celku?

Po celé věky byla tato myšlenka hlásána dokonale moudrými učeními různých náboženství pravděpodobně nikoli proto, aby zajistila mír a harmonii mezi lidmi, ale jako hlubokou pravdu. Buddhisté ji vyjadřují jedním způsobem, křesťané jiným, ale obě říkají to samé: Všichni jsme jedno. Metafyzické důkazy však nejsou to jediné, co můžeme přinést na podporu této myšlenky. Také věda rozpoznává toto propojení oddělených jednotlivců, ačkoli ne ve zcela stejném smyslu jako připouští, že slunce, planety a měsíce souhvězdí jsou jedním tělesem. Nemůže být pochyb o tom, že to bude experimentálně potvrzeno v budoucnosti, až naše prostředky a metody zkoumání fyzikálních a dalších stavů a fenoménů budou přivedeny k větší dokonalosti. Kromě toho: tato lidská bytost bude žít stále. Jedinec je pomíjivý, rasy a národy přicházejí a odcházejí, ale člověk zůstává. Zde leží hluboký rozdíl mezi jednotlivcem a celkem. Zde také leží částečné vysvětlení mnohých z těch úžasných fenoménů dědičnosti, které jsou výsledkem mnoho století trvajícího slabého, ale vytrvalého vlivu.

Lidstvo jakou součet částí

Představme si člověka jako hmotu, na níž působí síla. Přestože pohyb, který tato síla vyvolává, nemá posuvnou povahu, z níž vyplývá změna místa, jsou na něho aplikovatelné obecné zákony mechanického pohybu, a energie, spojená s touto hmotou, je měřitelná v souladu s dobře známými principy: jedna polovina hmotnosti krát druhá mocnina rychlosti. Tak například dělová koule, která je v klidu, má určité množství energie ve formě tepla, které lze změřit. Představme si, že se koule skládá z nespočetného množství nepatrných částic, nazývaných atomy nebo molekuly, které vibrují, nebo rotují navzájem kolem sebe. Určíme jejich hmotnosti a rychlosti a z nich vypočítáme energii každé z těchto částic. Sečtením těchto energií získáme představu o celkové tepelné energii obsažené v kouli, která je pouze zdánlivě v klidu. V čistě teoretickém odhadu může být tato energie vypočítána vynásobením poloviny celkové hmotnosti - která je polovinou součtu všech hmotností částic - kvadrátem průměrné rychlosti jednotlivých částic. Podobným způsobem můžeme vypočítat lidskou energii: polovinu hmotnosti člověka vynásobit kvadrátem rychlosti, kterou dosud nejsme schopni spočítat. Ale náš deficit této vědomosti nic nemění na pravdivosti mých závěrů, které spočívají na pevných základech, že stejné zákony hmoty a síly ovládají celou přírodu.

Avšak člověk není obyčejná hmota, skládající se z rotujících atomů a molekul, která obsahuje pouze tepelnou energii. Člověk je hmotou, jež má jisté vyšší kvality: je nadán rozumem. Jeho hmota, jako voda ve vlnícím se oceánu, se neustále vyměňuje - nová zaujímá místo staré. Nejen to, ale on roste, rodí se a umírá, takže se jeho hmotnost mění co do objemu a hustoty. Co je ze všeho nejpodivuhodnější, je schopen zvyšovat nebo snižovat svoji rychlost pohybu pomocí záhadné síly, kterou získává z energie jiných substancí a přeměňuje ji na pohybovou energii. Ale v tuto chvíli můžeme ignorovat tyto pomalé změny a předpokládat, že lidská energie je dána součinem poloviny hmotnosti a čtverce jisté hypotetické rychlosti. Jako standard můžeme vzít jakoukoli rychlost, ale - v souladu s touto koncepcí - musíme dojít k závěru, že velkým problémem vědy je, a vždy bude, zvětšit energii takto definovanou. Před mnoha lety, podnícen četbou velice zajímavé Draperovy práce "History of the Intelectual Development of Europe", tak živě líčící lidský pohyb, jsem došel k přesvědčení, že vyřešení tohoto věčného problému musí být hlavním úkolem muže vědy. Některé výsledky mého vlastního úsilí na tomto poli se pokusím zde stručně popsat.

Jak zvýšit energii lidstva

energie

Nechť ve schématu A M představuje hmotnost člověka. Tato hmotnost je poháněna jedním směrem silou f, jíž se staví na odpor zčásti třecí a zčásti záporná síla R, která působí přesně opačně a zpomaluje pohyb hmoty. Taková protichůdná síla je přítomna u každého pohybu a musí být brána v úvahu. Rozdíl mezi těmito dvěma silami je účinná síla, která hmotě M uděluje rychlost V ve směru šipky na přímce představující sílu f. V souladu s výše uvedeným je lidská energie dána součinem 1/2*M*V2, v němž M je celková hmotnost člověka a V je jistá hypotetická rychlost, kterou - za současného stavu vědy - nejsme schopni přesně definovat a vypočítat. Zvýšení lidské energie je tudíž ekvivalentní ke zvýšení tohoto součinu a, jak snadno pochopíte, existují pouze tři možné způsoby, jak toho docílit, jak je ilustrováno na výše uvedeném obrázku. První způsob, který je ukázán na horním obrázku, je zvýšení hmotnosti (jak je naznačeno tečkovanou kružnicí), přičemž obě protichůdné síly zůstanou stejné. Druhým způsobem je zmenšení zpomalující síly R na hodnotu r, kde hmotnost a urychlující síla zůstávají stejné, jak je schématicky znázorněno na prostředním obrázku. Třetí způsob, který je ilustrován třetím obrázkem, je zvýšení poháněcí síly f na hodnotu F, zatímco hmotnost M a zpomalující síla zůstávají nezměněné. Evidentně existují pevné limity, pokud jde o zvyšování hmotnosti a snižování zpomalující síly, ale urychlující síla může být zvyšována neomezeně. Každé z těchto tří možných řešení představuje jiný aspekt hlavního problému zvyšování lidské energie. Tyto tři aspekty budeme řešit jako samostatné problémy.

ZDROJ INFORMACÍ:

Související články